Svědectví: Petra Š.

1. čevna 2008 Redakce Logos

Narodila jsem se v ateistické rodině, o Bohu se u nás nikdy nemluvilo. Moc jsem se těšila na svůj rodinný život, toužila jsem po hodném manželovi a krásných dětech, ale ve skutečnosti jsem byla dosti zklamaná. Toužila jsem po materiálních věcech a myslela si, že pak už budu šťastná. Vždy, když jsem určitých věcí dosáhla, mě opět pohltila chmurnost a skleslost, cítila jsem beznaděj a životní nudu. V tom čase uvěřila moje sestra, ťukala jsem si na čelo, čím se to zas nechala zblbnout. Sestra se mě zeptala, jestli se za mě může pomodlit, byla jsem k tomu skeptická, ale to, co se se mnou pak stalo je nepopsatelné, mrazilo mě od hlavy až k patě. Do té doby jsem nevěřila, že existuje duchovní svět, ale vím, že od té doby se začal proměňovat celý můj život. Bylo to před sedmnácti lety. Začala jsem navštěvovat sbor KS (k mému milému překvapení to nebyl kostel) v Hradci Králové, odkud pocházím a kde jsem se také po čase seznámila s mým manželem. Po svatbě nastala naše etapa stěhování po moravském kraji kvůli manželovu povolání, hrál profesionálně hokej.

Do té doby jsem nevěřila, že existuje duchovní svět, ale vím, že od té doby se začal proměňovat celý můj život.

Po dvou letech manželství se nám narodil syn Filip. Narodil se s vrozenou mozkovou vadou. Po porodu byl převezen na JIPku v Olomouci, kde ho po týdenním sledování operovali. Měl abnormálně velkou levou postranní komoru a ta mu utlačovala mozek. Pro neprůchodnost mozkomíšního moku mu doktoři voperovali umělou cévku, která mu ústí do dutiny břišní. Po shlédnutí snímků z magnetické rezonance, jsme byli šokováni, jak velká část mozku mu chyběla. I přes včasný zákrok nám lékaři oznámili, že Filipův stav je vážný a jejich prognóza o jeho budoucnosti nevypadala vůbec dobře. Dokonce jsem se setkala s názorem lékaře, že nechápe, proč jsem nešla na potrat. Bylo to pro nás velice těžké období, ale přesto jsme věřili, že máme mocného Boha, pro kterého není nic nemožné. Zlé prognózy od doktorů jsme si nepřipouštěli, ale volali jsme k Bohu za uzdravení, aby se Filípek dobře vyvíjel. Při každé návštěvě na neurologii byli lékaři překvapeni, jak dobře se syn vyvíjí. Často jsme se na rehabilitaci setkávali s dětmi, které měli obdobnou diagnosu, byly často postižené buď mentálně, nebo fyzicky. To pro nás bylo obrovské svědectví o Boží milosti k nám. Po třech letech jsme se radovali z narození dcery i z dobrého zdravotního stavu syna. Když jsme si mysleli, že máme vyhráno, tak se u Filipa začaly projevovat epileptické záchvaty. Museli jsme znovu zintensivnit náš duchovní boj a spolu s námi i služebníci v církvi. V tomto období navštívil náš prostějovský sbor pastor Dušan Lacho. Modlil se za Filipa a náš syn už je tři roky bez jediného záchvatu. Věříme, že je vysvobozen a uzdraven. Boží milost nás stále plní radostí a dobrým očekáváním budoucnosti. Jsem Bohu moc vděčná, že zasáhl můj život, zacelil mé prázdné místo v srdci, dal mi bohabojného a hodného muže a krásné děti.

Další články

Danielovy týdny
8. Říj 2017
Daniel 2:37-43
1. Říj 2017

Copyright © 2018milost-hradec.cz.
Všechna práva vyhrazena.

Církev víry Milost Hradec Králové
tř. E. Beneše 1418/23
50012 Hradec Králové